ZAPOMENUTÁ

Beneš Grünwald

ZAPOMENUTÁ
Nekvete a ani nikdy nevykvetla. Nevybylo na ni dosti světla. Od všech časů byla lupení jen prosté, jehož mezi travou dosti všude roste. Upravuje měkčí cestu lidem, po níž oni s klidem chodí jinam, nemyslíce na ni. S odevzdaností tak prostou zvyklá je, že na zvuk jeden odpoví i druhý vedle, na mysl jí nepřipadne ani, že i pro ni na rtech lidských slova rostou. Jakou tajnou muku působí jí odpověď, když tak těžko mění slov svých drobnou měď za zvonivé stříbro cizích zvuků! Když své tělo v lože vkládá k odpočinku, vždy se všecka zhroutí, a to k dlani dlaň si tiskne ráda, nemajíc tu v světě,světě koho jimi obejmouti. 23