VZPOMÍNKOU NA CETYNI

Beneš Grünwald

VZPOMÍNKOU NA CETYNI (R. 1913.)
V paměti své vidím jasně dosud ulici tu dlouhou v Cetyni, výš nad Jadranem vyzdviženou skalou pouhou, že jen se srdcem lze orlím cítiti se doma tady. To byl dojem prvý. Druhý – touha, závist dohromady. Když i Vídeň moslim tísnil, volna byla Černá Hora! Po svízelích u skal těchto okřávala slávy zora, posestrima dobrá Víla junáku se zaslíbila, studánky mu ukázala, z nichž se pije moc i síla. Svůj tím stál, když my jsme klesli na všech našich nivách žírných, s věncem hor svých mizejíce v naší hanby vlnách vírných. Trval, trvá a dnes letí, byť i proti nám tak malý, dál, než můžem’ domysliti: v záblesk moci dokonalý! Za vše rány, jež jsi snášel z ruky vrahů v blesku změti, čeho přát ti, sokolíku, když se ti tu hrdě letí? Trpěls, přetrpěls a budeš na své jízvy pyšen znovu, máš je všecky z bojů slavných, ještě žádnou od okovů. 41