PŘEMOŽENÝM – BĚDA?!
(Bratru J. V. L. věnováno.)
Ah tiše – ještě nezemřel – ne – slyšíteslyšíte, jak těžce dýchá?
Jest ještě živ – teď pohnul se a vzdychl. Buďte zticha – zticha!
Ne – neplačte! vždyť nezemřel – zapadlá hruď se ještě zvedá –
neplačte! Raděj’ volejte těm jeho vrahům: běda! běda!
Kde jsou? Což vy je neznáte? Jsou na ulicích všude – všude –
jdou do divadel – k maitressám – Haha! i on k maitresse půjde!
K té bledé – víte? vyzáblé, jež obejmuvši zmrazí kosti
a z jejíž chladné náruči se člověk více nevyprostí.
Oh, křičte! lajte! Jeho rty by, kdyby mohly, také lály!
– – Ne! – tiše – tiše – slyšíte? – – Je konec – již ho zavolali – – –
9