JARNÍ..JARNÍ...
Na větvích štíhlých stromů šveholí zas ptáci,
les novou vůní dýše a slunce hýří jas,
v mou duši zledovělou jaro zas’ se vrací,
to jaro opojné a plné divných krás...
Sad duše mé se chvěje – pučí ratolesti,
na mezi rozvil se zas’ písně nové květ,
a v hájů korunách zas’ nové zvoní zvěsti,
a v srdci nový snů se rodí zase svět...
Umlká zvolna harfa svou smutnou lkavou písní,
veselou notou zní zas’ píšťal lesních ton,
a duše má, v níž nových tužeb roj se tísní,
zní zpěvem velebným jak rozhoupaný zvon...
Zas’ jaro přilétlo... Ó cítíš jeho vání?
Ó pojď, má duše – pojď– my půjdem jemu vstříc,
za lesů šumotu a vánků kolébání,kolébání
mu zazpíváme nových písní na tisíc!
11