Boj s osudem.

Boj s osudem.
Člověk, když dospěje k rozumurozumu, pozná, jak osud s ním zahrávázahrává, a rozrušen, neví jak zahnat ostudu, která štěstí i život jeho rozrývá. Přemýšlí, napíná rozum svůj, zastavit touží osudu moc, „rozháranost duševní ruší klid můj, nyní mi nezbývá, než světu dát dobrou noc!“ Osud však nehledí na jaký čin myslí, moc jeho pevná nevěnuje sluchu a nehledí, jak těžké chvíle člověku vzešly, ale vytrvá do posledního snad vzdechu. S osudem bojovat je těžká věc a těžko pak ulehčit v době zlé, na dobro odstranit osudu moc – zdaž tu sílu cítí srdce tvé? 14 Poslední síla,síla když opouští tebe a nemůžeš se odnikud rady dovolat, nepropust v duši svou zoufalství sebe a hleď nástrahám statečně odolat. Raději buď v ponížení, však s pevnou vůlí svojí, nenech osudu nad tebou vítězit a pokus se kráčeti k nadšenému boji, smutná ta doba může ti radostí odplatit. Snášet v trpělivosti osudné ty doby, jichž směr k polepšení života pokyn dávádává, a pomysli, časté že osudy život zdobí a snad do budoucna ti veškeré štěstí ostává. Vše můžeš prodělatprodělat, jen zachraň duši, ta za tvůj osud nemůže lkát, udržuj víru svou, která ti sluší, pak jistě nepomyslíš – v osudech zoufat.