Opuštěnost.

Fanča Knauerova

Opuštěnost.
Tak často stává se mnohému, že v mysli své cítí opuštěnost, tím ale zkracuje tlukot srdci svému, anižby stál o nějakou působnost. 20 Člověk, když ztratí klidné chvíle na čas té své pouti životní, vtírají se do vnitra jeho síle, beznadějné touhy něčeho k dosažení. Nikdy sobě nepředkládej marná přání, neotvírej duši klamný svět, vždyť to přání neznáš v moci zdání a tenkrát netrhal bys vonný květ. Opuštěnost nemá člověk cítit, křehkost mysle snaž jen odstranit.odstranit, uzříš, jak často se můžeš mýlit, proto hleď nitru svému klid usnadnit. Opuštěný člověk není žádný, jen doufat musíš s pravou nadějí a necítíš-li svoje nitro prázdné, tenkrát opuštěnost zmůžeš snadněji. Nad tebou je velká Mocnost, Bůh vždy hledí na život tvůj, u něho jest skryta pro duši soucitnost, s vírou pouze získáš věčnost svou. Oči často obrať k nebi s důvěrou, duše neucítí více opuštěnost, pro duši přemáhej vše láskou silnou, pak tě neoklame budoucnost. 21