Nevěra.

Fanča Knauerova

Nevěra.
Kolik zde na světě lidu, mnoho však duši svoji neznají, ano pěstují ještě tuto vnitřní bídu, ale svoji vlastní bytost neuznají. Planým věcem hledí věřit, však to pravé v sobě nevidí, pouze a jen tělo svoje střežit, zahanbit své člověčenství, – se nestydí. Rozžehni však svoje svíce a podpal svoje chabé moudrosti, vždyť tak mnohý mnoho rozumoval, dále nehne více, neb rozum zatemnil se – nad ním z lítosti. Uvěř, neb nad tebou panuje mocnost, běda, když rozum nemůže ji pochopit, žel, že odnímáš vlastní duši věčnost, či má pro tvoji nevěru i věčnost ustoupit? VzpomeňVzpomeň, že tvé tělo přijde na zmar, rozpadne se,se za krátký jen čas, protož nevolej živému hrobu na zdar, když v něm dusíš víry jas. Dokud vlastní duši neuznáš, od světa nečekej klidné budoucnosti, o duši dbej, o nejdražší to statek co máš, neb se ti připomenou,připomenou veškeré tvoje minulosti. 26 Nevidět, ale pevně věřit, – toť pravé, proto hleď ve víře pevně žít, uvěřit z lásky pro duše drahé, svoji víru třeba v mučení nezapřít.