Pivoňka.
Prchla doba lásky naší
a tmavý mrak nad námi se snáší,
co počít v této smutné době –
lásky naší konec a s Bohem dát sobě.
Jak rychle minuly ony krásné sny,
jak by odečteny byly naše dny,
které jsme v radostech přežilipřežili,
s cílem naším ale přec se minuly.
Ale pivoňka zná naše touhy,
doufejme proto, že upevní zas naše snahy,
jinak by zaslechla jen žalostný zpěv –
zachraň – neb čeká nás osudu zlý zjev.
Tvůj květ oslavoval náš krutý čas
a přejeme si pospolu shlédnout tě zas,
ať poupě tvé vydá nám něhy květ,
v štěstí ať žijeme pro tento svět.
V naději podejme sobě zas své ruky,
by duše nepoznaly kruté muky,
tomu nechť zabrání letní ten čas,
bychom zříti mohli pivoňky zas.
Pivoňku shlédneš-li v květě,
toť nejkrásnější doba lásky,
nejšťastnější jsou snoubenci v létě,
v ten čas také dáváš mládí své v sázky.
19