MOŘE KRKONOŠ.

Irma Geisslová

MOŘE KRKONOŠ.
I moře máme ve své krásné vlastivlasti, kde slabému je úžasem se třásti: ty příkré velké vlny na obzoru, jež modrají se u velebném sboru, – tož skamenělé vlny Krkonoš. Když rozzuří se bouře nad horami, ó poslyšte, co hřímá ozvěnami! ten příval hučí, jekotá a stená jak řítící se strašná živá stěna v tom kamenitém klíně Krkonoš. A když k nám do hor z jihu jaro chvátá, že z každé sluje voní šalvěj, máta, když rozepějí se nám ptáci v máji, tuť vanou krásnější všech mořských bájí, k nám pohádečky z dechu Krkonoš. [80] I rusalky v tom Krkonošském moři se vnadou skvějí, svůdnou láskou hoří, neb jinak neznám oné moci původ, jež touhou raní poutníků vždy průvod a zpět je vábí v kouzla Krkonoš...