BRAŇME SE!

Irma Geisslová

BRAŇME SE!
Co máme zde v té říši světa, ne-li svá luka plnokvětá, ne-li své hory strmé, vážné, jak řady kmetů, voje strážné? Co máme v širé zemi celé, ne-li svých bratrů srdce vřelé, souhlas jich, stejné snahy, touhy, zpomínek, žalob nápěv dlouhý? Aj, což tu máme pod oblohou, ne-li svou půdu přeubohou, zrosenou krví, kterouž plane drahý kraj vlasti milované? 105 Kde je dar větší z boží ruky, než ten náš jazyk čarozvuký, tak plný sladkosti a síly, jejž věky útrap nezmrtvily? Kdož by se divil, vroucím vznětem že chceme válčit s celým světem, bude-li třeba, v seči slavné, o svoje právo věkodávné? Vždyť nikdo, z prachu do blankytu, nechová pro nás pravých citů, nepodá rámě s vlídnou péčí, udeří-li čas nebezpečí. Kdo štítem země nesvobodné, pakli ne děti, děti rodné? Milujem’ tebe, drahá vlasti, v zátiší, vřavě, nad propastí. Milujem’ tebe slovem, skutkem, v pokoji, v půtek ohni prudkém, hrdě a žhavě, mdle i plaše: kéž je ti spásou láska naše. 106