OPOJENÝ KENTAUR
Na trávník z tyrkysu tvé tělo kladu nahé,
opojen lačností a žhavým údivem:
plá oheň vulkánů, spí květů kouzlo vlahé
a rytmus vesmíru se chvěje v těle tvém.
Tvých ňader rozkvetlých v hod smyslný když sahá
má ruka dychtivá, v liany údů tvých,
jichž tuhost rozkošná mým dotekům se zdráhá:
odvěkou slyším řeč účelů kosmických.
A třeba láskou spit teď nad tebou se skláním,
a třeba opojen, vím přece pevně vždy,
jak hrozně lživá jsou tvá kouzla, jak se zraním
já héros bronzový, jak klesnou v posledy
pod slabou mocí tvou mé bohatýrské svaly,
pro jiná vítězství jichž vždycky chránil jsem,
jak pyšnou sílu mou okamžik zhubí malý,
až tebe sevru jen v objetí vítězném.
15
A přece rozkoš chci z tvých zrádných píti vděků,
klam žití nesmírný, ač znám jej, maje rád.
Vždyť vůlí bohů již jest usouzeno reku,
by s vrchem vítězství vzal stejnou měrou pád.
Tak zákon hvězdných sil je zákonem mých činů.
Sil věčných příkazu znám poslušen být jen:
jsa vítěz, deptal jsem vždy jiné. Nuž’, nechť zhynu
silou, již vzýval jsem, bezcitně rozdrcen.
16