PLNOST ŽIVOTA
Vítej mi, okamžiku, plný žhavé mízy
jak hrozen dozrálý, jenž puká množstvím šťávy!
Jsi napiat života kypícím pocitem
jak mlékem bachraté vemeno horské krávy,
když s tučné pastvy jde večerním návratem.
Je sil mých poledne v širokém vzletu tvém:
v něm krev má nalezla souzvučný koloběh,
boj nervů zjitřených se změnil v sladký zpěv,
jenž proudí myslí mou, zpívaje ve svalech
tělesné plnosti v akkordu úměrném.
Tvá hojnost zvířecí, jíž takto plný jsem,
proudící vášnivě citlivých nervů tkání,
membránou srdeční, cév sterých průlivem
jak hustý kvasivý med plachých lesních včel,
skýtá mi pocitu splynutí s vesmírem.
Útrapa života mne náhle nebolí.
Stesk z věcí vyvanul. Cítím se bratrem psů,
kvetoucí pšenice, stromů, jež kácejí,
továren, soumarů, nevěstek, atletů,
i elegantních dam, jež snu mne vracejí.
17
Ó vítej, vítej mi! Okamžiku, to ty
jsi proměnil mé srdce v božský mlýn,
v němž chaos pocitů je látkou jednoty,
splývaje souladně jak ječmen rozmletý.
Vše mnou jest. Já jsem vším. Vesmíre, já jsem ty!
18