V chrámě.

Rudolf Richard Hofmeister

V chrámě.
Já ve tmách chrámu stanul v noci, kol s náhlou bázní v očích zřel, duch můj se děsil tajné moci tu spící v domě, jenž se chvěl. A náhle před sebou zřím ducha a jasu jeho pln je chrám, mou duší divná plane tucha – a již se hlasem chvějným ptám: „O rci, kde dobra Bůh as trůní?“ Ukázal oknem ve tlum hvězd. „Kdo Bohem zla?“ Jak z hrobu duní tu temný hlas: „Tím člověk jest!“ 11