Zlomena křídla...

Rudolf Richard Hofmeister

Zlomena křídla...
Zlomena křídla... Pokoj jen ať v duši mé teď vládne, cíl zmařen a sen nedosněn, kdy život vadne, vadne... Zlomena křídla... Tulákem zůstane duch můj chmurný, na tmavých stezkách myšlenek on lupič bude zpurný – Dav vzpomínek on přepadá a v kořisť vše jim béře, tož beznaděj i zoufání a stesk, jenž srdce déře... A tužbu,tužbu sen můj zářivý on resignace závojem zardousí v jejím rozletu a tiskne v hloub a v zem. Zlomena křídla... Řetězem otáčí všednost šíji – a skepse, červ ten hlodavý, se v srdce moje vpíjí... 20