Dnes duší mojí...

Rudolf Richard Hofmeister

Dnes duší mojí...
Dnes duší mojí na tisíc zní písní, to den je zářivý, jak vyzlacen, sen stíhá sen, jejž smutek nepotřísní – leč na jak dlouho jen? Stesk rozprch’ se a srdce v sladké tísni a z tužeb rodí se hned naděje – dnes duší mojí tisíc chvěje písní – ó nebe, slyšíš je? Zda opět mi po dnešku plném blaha, jež zpěvem skřivanů mi v ňadrech zní, jak jindy sešleš zítřek, zlého vraha, beznaděj s bolestí? A zdaž mi zas s tou zachmuřenou tváří zmar tužeb vrhneš na leb znavenou a v divé krutosti i Boha v záři zakryješ mraků tmou – ó nebe! 21