Ó, jaká rozkoš...

Rudolf Richard Hofmeister

Ó, jaká rozkoš...
OÓ, jaká rozkoš,rozkoš háje hloubí procházkou volnou v dumách jít, za noci tiché, do níž lije roj hvězd svůj čaruplný třpyt, být básníkem a pěvcem krásy a v snivé duši cítit vznět, poslouchat rozechvělé stromy a šumu jejich rozumět... Z neznámých sfér a tajuplných všech píseň slyšet poetů, a myšlének roj oblakový z své lebky v smělém rozletu zřít do nekonečna se řítit,řítit jak proud ze šumné fontány – a vidět ve snách mrak svých bolů za tmavý obzor zahnaný... 25