Skřivan.

Rudolf Richard Hofmeister

Skřivan.
Do výše modré skřivan letí azuru do objetí, s ním naděje má vzlétla živá a hvězdám všem vstříc zpívá. Tam v říši písní sbírá símě v své touhyplné hymně, však skřivan dolů v luka padá jak rosa v zpráhlá lada. Proč azur, jenž se v mraku ztrácí, mně naděj nenavrací, kdy pustá duše má lká v bole jak bez skřivanů pole?... Proč život nevrátí nám víru, ni sladké blaho míru, čas lásky vzlet, žár tužba mnohá – svět ztraceného boha?... Proč bolně hasne záře oka a padá do hluboka, proč zásvit zoře do tmy skane dřív, nežli v duši vzplane? 28