Zda hodno žíti...

Zda hodno žíti...
Leb plna trudů, starostí, a v duši stíny – a ještě v srdci naděje na život jiný – A ještě oko zrosené se k nebi zvedá a ještě divou předtuchou se rdí tvář bledá... Toť trpká, děsná satyra, v níž smích je ďábla, že naděj ani v zoufalství nám neochabla... Že ještě chcem se v azur vznést, ve světel zřídla, když sami jsme si zdrtili v okovech křídla... Ó být sám sobě záhadou a neznat ani zda bůh či ďas, co v duši tvou se s šeptem sklání. – 30 Být plánů pln a nevědět čím lidé žijí, zřít před vášní jak ve prachu se lidskost svíjí – Své druhy vidět zanikat všednosti v bahně, kdy národ zapomíná cíl, kam pnul se drahně – A bez ochrany synů svých kdy musí mříti vlasť ve příboji cizáctva – – zda hodno žíti? 31