Naději.

Rudolf Richard Hofmeister

Naději.
OÓ ještě znám tě, věř mi, věř, ty, která’s bohů světlých dceř, mně ukrýváš se v šeř – Ač viděl jsem tě v žití svém již stokrát na oltáři mém mřít sledním plápolem... A ještě jednou chci na tvých se duší vznésti paprscích ve slunných oblacích,oblacích. A ještě jednou rozkoš ssát a žárem divé touhy vzplát i žít a milovat – Až v žití mého peřeje tvá zář se zase usměje, ó věčná naděje! 43