Únos.

Rudolf Richard Hofmeister

Únos.
Z dálky klid a ticho z hloubí v lůně lagun večer snoubí, ze hvězd vlnám do objetí tisíc žhavých jisker letí, červánků se plachou změtí nebes modrý azur vroubí. – Z pavilonů, zahrad klínu, gondola se blíží v stínu, sokolík v ní veslující unáší si holubici – oj – jen dále ve stín tmící, v noci šeř a ve hlubinu...! Jako pták se mihli kolem, jako stíny nad údolem, jako píseň, která splývá s nadějí, jež neumdlívá, jako srdce tužba snivá, když ji klamy schvátí bolem... A zas ticho s výšin, z hloubí, v lůně lagun večer snoubí, v klidné tůně noc se hříží, temné stíny vodou kříží a sen sladký zas se níží v palác skvostný, v chýž i loubí... 54