STARÉ HRADY.

Josef Rosenzweig-Moir

STARÉ HRADY.
Jsou staré hrady dávno opuštěny, zarůstá travou smutné nádvoří, komnatou bloudí vítr roztoužený a svatý oheň v kapli dohoří. Erb nade branou rozpadá se zvolna, do tmavé noci střílny zírají. Jak vzpomínka, jež přijde, mdlá a bolná, jde divný smutek celém po kraji. Jen s hradní věže ještě světlo čeká, jen s hradní věže ještě světlo bdí. Tam stále někdo hledí do daleka, však nikoho v té dálce nevidí. A starý hrad se v zříceniny hroutí, nepřijde nikdo trosky spasiti. A kdosi hyne na daleké pouti, Veve věži světlo brzy dosvítí! 12