A NEMÁM ODVAHY...

Josef Rosenzweig-Moir

A NEMÁM ODVAHY...
A nemám odvahy tu růži utrhnouti, tu hříšnou růži s leskem žlutavým. Ač snů mých hrady již se zvolna v trosky hroutí, svým pyšným touhám nových nestavím. Jsou zraky dávno již tou rozcukány touhou, li srdce tichá touha rozjitří. Po hrozné cestě té, jež byla zlou a dlouhou, prý bílé ráno přijde nazítří. Však ne, já nevěřím: to jenom vítr dneska burácí děsně poli, přes lesy. Snad řekneš: naděje je stále ještě hezká. – – – Pavouček malý přízi přede si. A zbývá jenom už ji komus na krk hodit s bázlivým pomýšlením na zkázu, dušičku hříšnou ještě vysvobodit posledním zadrhnutím provazu. 14