PO STOPÁCH RÁNA.

Josef Rosenzweig-Moir

PO STOPÁCH RÁNA.
To byly aleje temné, kudy jsme šli. Kráčeli jsme po stopách bílého Rána. A lidé říkali, kteří nás viděli, že nadarmo cesta naše vykonána. Že nezřeli nikdy bílé Ráno tu jít. Že asi někde je, však v nesmírné dáli. Že nenajdem ho, rušíme alejí klid. Však my jsme se jen na sebe pousmáli. A jdem již dlouho, dlouho lesy temnými, zda nebude temno paprsky protrháno. Krajiny temné jsou. Zář neplá nad nimi. Však v duši cítíme to: Přijde, přijde Ráno. 35