FRAGMENT Z BIBLICKÉ DĚJEPRAVY.
Pod silou vlny potácí se archa
a vody rostou, rostou do výše.
Dnes nevěří už slibům patriarcha,
lze pouze faktům věřit nejspíše.
Kam oko zří, tam vrství se jen voda.
I věci tratí bývalý svůj tvar.
Hrot nedůvěry zvolna v srdci hlodá,
zda pánbůh má tak velký pouvoir.
A vlny dmou se, rostou víc a více,
co nevidět už archu zalejí.
Tu zatřepetá křídly holubice
do dálky letíc, zřídlo nadějí.
Pak dlouhé chvíle pochybnosti trapné,
kdy nevíme, co bude ni co je.
Kdy krise se až k nemožnosti napne
a ve dne v noci není pokoje.
Však bůh je mocný. Bouři krutou ztiší
a k záchraně svou ruku podá ti.
16
Padají vody. Zem je stále bližší.
Leč holubice už se nevrátí.
Sen nepokojný bloudí nocí tiše.
V dlaň skloníš hlavu. Nelze plakati.
Zlatavé hvězdy záři lejí s výše.
Leč holubice už se nevrátí.
17