NEZNÁMÝ.

NEZNÁMÝ. Improvisace.
U stola sedě unaven jsem psal – V tom na okno mi někdo zaklepal. Než jsem se zved’, bych šel mu otevřít, už slyšel jsem ho kvapně dále jít. A než jsem za ním pohledělpohleděl, už sotva jeho krok mi z dálky znělzněl, on dávno kdesi osamocen šel. – – – – – – – – – – Kdo byl to, nevím. Nemoh’ jsem už psátpsát. Mně zdálo se, že přijde zaklepat. A počká, až mu přijdu otevřít a přijde ke mně o samotě snít... – – – – – – – – – – Kdo byl toto, nevím. Myslel jsem si jen, že poutník moh’ to jíti unaven, jejž uvítat jsem vždycky tak si přál! – – A on se bál, že bych ho odehnal! – – – – – – – – – – – – – U stola dlouho seděl jsem a psal, a nikdo nešel, nikdo neklepal. – – 29