HORSKÝ VÍTR

Hermor Lilia

HORSKÝ VÍTR
Bouří se vojtěšky a jetele, všechny listy pohorských stromů hučí nebo vyjí, na hřbetu rozvaleném zkrutlé štěpnice starobně se třesou zimnicí, les je nekonečně protáhlý svist bičů. V mocném tetelení, v hudbě divé, hoch na svém voze, za zpřežením, tiše v drobnou harmoniku duje, jež vrní jako děcko, vezené podzimem. Tu smutně odevzdanou melodii dusí vichor, třepí, trhá v tenké cáry jak modré plátno chatrné, jež polétá. Až v pozdní stáří bude tanout mu tato píseň jeho života, i jedinému chodci mrákotnému, jenž vnímal ji v sluch přiospalý bouří. 7