PUSTÁ HODINA

Hermor Lilia

PUSTÁ HODINA
Jaká to pustá hodina zde mne zastihla? Pod lesem hučícím, jehož okraj zmrtvěn pni mladých, vyvrácených sosen; sedím pod shrbeným krovem třešně u hrubého stolu, který sbila ruka hospodáře liduprázdné chaloupky, – pro své večery či odpočinek bludný bůhví kterého to pocestného, by na zastávce bezúčelné svého žití dlouho zíral na spadalé vůkol, drobné, trpké plody chudé krajiny? Obloha už zůstane dnes šedá, vítr nespočine celou noc. Jsou léta za mnou, léta přede mnou. Hučí, hučí roky zašlé v sosnách sklánivých a marná melodie doznívá temně v hlubinné tmě boru. Přede mnou mraků neurčité útvary sotva znatelně se rysují – a táhnou, kam, do které kam hloubi budoucí? 14