VIGILIE

Hermor Lilia

VIGILIE
Na malém čtverci uzavřeném s výší rozkolísaných kovové vlny mocně ode dna studnu vzduchu zvedají, prohlaholí zdiva k souznění, řadí zrnka prsti hluboké. Osamělý lupen srdce, prochvíván, nad dlažbou trne zarůžovělou. Náhlý zmlk. – Zvony dálnější dědí vigilii velkou. Zde ticho vlnivými jazyky všechny atomy dál nadzvedá. Zdoba portálu se stříbří matně, uplývá zdlouha nebes růžovost. Nekonečné všeho dochvívání, jak někdo velký byl by promluvil. 37