K ZALOŽENÍ NÁRODNÍHO DIVADLA dne 16. května 1868.

Jaroslav Goll

K ZALOŽENÍ NÁRODNÍHO DIVADLA
dne 16. května 1868.

Roztály ledné země okovy, už vzešlo símě v kyprou skryté hrudu, už jarní zeleň rodnou zdobí půdu: zas ve květech se símě obnoví! Teď vzbuďme jarní sílu srdcí, ramen! Na hlavy klaďme jarních květů lem! Zpěv jarní zněj! – Už vložme v rodnou zem též símě nové – základní ten kámen! Však sluší nám ty jarní písně mladé; Vždyť tajou pouta, jež nám brala dech, a jarní silou paží synů všech náš národ základní svůj kámen klade. [81] Řip, Hostýn, Žižkov základ ten nám daly; v břeh Vltavin své minulosti skvost až složíme, nám vzejde budoucnost: vždyť základy vší bouři odolaly. Až k skončenému sejdeme se dílu, zda stavba větší bude krov už nést? Nuž cvičme prací v díle menším pěst a k dílům velkým svorně tužme sílu! Až dokončeny budou dnešní činy a sborem souzvučným mus zazní hlas, zpěv musy tragické ať učí nás, že národ nehyne, leč z vlastní viny. A pročež símě v ňadra svá dnes sejme a jedním hlasem vyřkněme dnes slib, ať hlas náš slyší Žižkov, Hostýn, Řip, ať símě činů velkých v nás se vzejme! Na srdce ruku klada každý svědč: „Čin započatý ničímž nebuď zmámen – i byť by levá ruka zdvihla kámen a pravá na obranu vedla meč!“ 82