BEZ RÝMŮ.

Jaroslav Goll

BEZ RÝMŮ.
I.
Z dlouhé chvíle verše skládám, verše ze stop, z veršů sloky, zdrávasky jak na růženci posouval bych podřímuje. Z dlouhé chvíle rýmy hledám, hledaje jich nenacházím: jindy hledaly mne samy, když jsem z lásky verše skládal. Z dlouhé chvíle verše skládám a přec líně čas mi plyne: což abych se zamiloval ještě jednou z dlouhé chvíle? [118]
II.
Mlhy zastřely mi hory, mračna zakryla mi nebe, v kamnech vyhasl mi oheň a na okna vítr tluče. Sám tu sedím za soumraku, sám tu sedím, vzpomínám si na doby, kdy v velkých kamnech oheň hřál a jasně svítil. Oheň práskal, kolem ohně točily se kolovrátky, točily se, vrčely si, tak že vítr převrčely. Nejblíž ohně stará paní vyprávěla o princeznách, zlatých jabkách, zlatém princi, a já u nohou jí seděl. 119
III.
A já prosil: ještě jednu, o Honzovi, hloupém Honzu, na vandr jak do světa šelšel, a když buchty sněd’, jak plakal! A než Honzík buchty snědl, na klíně jsem usnul sladce a mně zdálo se, že princem, zlatým princem jsem neb králem. A teď tady – na cizině sedím po tmě osamělý, že bych plakal jako Honzík, na vandru když buchty dojed’. 120