PÍSEŇ.

František Dohnal

PÍSEŇ.
Oblaka bílá, sivá jdou modrou oblohou; je chvíle tichá, snivá: tož touhy duší jdou. Ó, touhy, moje touhy, proč stále, stále jen lkáte jak fantom pouhý, jenž nikdy nesplněn? Ó, touhy, moje touhy, kdy bude přec váš den? Či marně čas tak dlouhý, či marně toužím jen... Oblaka bílá, sivá jdou modrou oblohou; je chvíle tichá, snivá – dál touhy duší jdou. 11
Básně v knize Zklamané touhy:
  1. JAK TA LABUŤ BÍLÁ...
  2. PÍSEŇ.
  3. VZPOMÍNKA.
  4. BYLO JARO?
  5. ZAPOMENUTÝ KLAVÍR.
  6. ŠEDÉ RÁNO.
  7. CESTOU.
  8. PÍSEŇ BEZNADĚJE.
  9. POSLEDNÍ VZLYK.
  10. SMUTEK MARNÝCH SNŮ.
  11. PÍSEŇ.
  12. LEKNÍNY.
  13. A STÁLE SRDCI ŘÍKÁM...
  14. JARNÍ BALLADA.
  15. LETNÍ VEČER.
  16. PODZIMNÍ MLHY.
  17. ZIMNÍ MOTIV.
  18. PŘEDTUCHA.
  19. A PŘECE VÍM...
  20. MÁKY.
  21. OBLAKA.
  22. SVÉ SMUTKY VĚTRŮM DÁM...
  23. ZVONY MĚSTA IS.
  24. JESUS, PASTOR BONUS.
  25. STELLA MARIS.
  26. V BOJŮ HOŘKÝCH CHVÍLÍCH.
  27. DVA HLASY.
  28. NA POPLACH.
  29. POUTNÍK.
  30. PO TICHÉ HLADINĚ...
  31. V PŘÍSTAVĚ.
  32. LILIJE.
  33. LIDSKÁ MASKERADA.
  34. PÍSEŇ MEFISTOVA.
  35. BEZ NADPISU.
  36. HOŘÍ OKNA PALÁCE...
  37. ČERNÉ MRAKY...
  38. KOMETA.
  39. KRKAVCI.
  40. TŘI JEZDCI.
  41. POSLEDNÍ VZKAZ.
  42. VŠEDNÍ MOTIV.
  43. MARNÁ TOUHA.
  44. PÍSEŇ.
  45. VÁNOCE 1916.
  46. VÍTĚZI.