PŘEDTUCHA.

PŘEDTUCHA.
Bože můj, tak pod tím sněhem jak to všechno odumřelo, jakoby v tom smrti spánku navždy, navždy zůstat mělo! A přec vím: tam pod tím sněhem ve zdánlivém bezpohnutí na tisíce nových žití nové čeká procitnutí. Na tisíce nových květů čeká pokyn ku rozkvětu, na tisíce nových tónů, nových vznětů, nových světů. Není smrt to, co zde zříti, to je pouze oddech krátký, aby zase nový život novou silou vzplanul zpátky... Vše to vím – a přece, přece cos mi stále duši děsí, cos mi stále před očima chmůrný přízrak smrti věsí. A cos šeptá beznadějí, a tíž jakás stále v hrudi, a ta krev, jež ze rtů tryskla – och, jak studí, och, jak studí!... – – – – – – – – – – – Bože můj, vím: pod tím sněhem nových žití na tisíce – ale mně dech smrti příliš, příliš z blízka zavál v líce! Bože můj, vím: pod tím sněhem nových květů na tisíce – ale cos mi stále říká: „Pro tebe již nejsou více!“ 29