LILIJE.

LILIJE.
Lilije bílé, lilije touhy zkvetly mně v sadě do rána; dozpíván, dosněn duše sen dlouhý – tiší se duše uštvaná... Rozkvetly lilje v pučení mladém, celý sad jedna lilije, a jak dech větru zavane sadem, plno vždy vůní rozlije. Vůně se kolem lijí a lijí, bělost žhne v zářném odraze – lilje však bílé touží a nyjí: po slunci touží, po vláze. Po slunci touží lilije bílé – Pane, Ty sám jim sluncem buď a sviť a sviť jím každičké chvíle, přiviň je všecky na svou hruď! Po vláze touží lilije bílé – ó, Pane, otevři svůj bok a ovlaž lilje v zázračné síle, jíž tryská Svaté Krve tok!... Lilije bílé, lilije touhy zkvetly mně v sadě do rána – Pane, já sláb jsem, větrů míč pouhý: Ty buď mých liljí ochrana!... 58