Alois Charvát.

Josef Lukavský

Alois Charvát.
V bezuzdém rozmaru své vtipy dělal, hrál, širokým publikem uznaný smíchu král, až posléz udělal přes Vltavu skok malý, kde s klidem anglickým mu jaksi tipec vzali. Inu, je taký svět. Stůj každýkaždý, kde jsi stál a kde jsi na skráně svou snítku lauru vzal a buď vždy přítomna utěšeného dbalý, neb čerta člověk ví, co dají – ideály. Vždyť stejně živůtek se dohrá, dotancuje a s koncem slávy je též konec směšných pranic a člověk uvidí, že nezbyde zde pra nic. Že zaplacený smích jen pro okamžik tu je a smutný Harlekýn, že stranou žití stojí s raněnou dušičkou a sešlou maskou svojí. [51]