SLAVNÉ MLČENÍ.

Josef Lukavský

SLAVNÉ MLČENÍ.
Všecko vonné mládí své v náruč mou jsi dala a své oči jiskřivé na mne upírala čekajíc, až milý tvůj řekne: milá, pamatuj, že tou chvílí ženou mojí navždy jsi se stala... Neřekl jsem slova ta tebou opojený a jen líbal poupata růžové své ženy, neboť slovy nelze snad říci muži, jak má rád, když má v loktech mládí poklad nekonečné ceny. Slzela jsi slzami žhoucími jak plamen, neboť létly hvězdami, jimiž jsem byl zmámen, a přec všecko řek’ jsem ti beze slova v objetí, jímž jsem vzal tvé vonné mládí, v zajetí svých ramen. 16