SIESTA.

Josef Lukavský

SIESTA.
V siestě své odpolední tak jsem včera snil: Milá, zlaté oči zvedni, bych zář zachytil... Sevři mne náručí žhoucí, ptej se: máš mne rád? a uslyšíš srdce tlouci: musím milovat. Dej mi rtů svých oheň živý, prsů bílý květ, dej mi všecky vzácné divy svých dvaceti let. Všecku svoji lásku dej mi, všecku lásku vem’ a tu něžnou víru přej mi, že’s mým osudem. 85