NA HORÁCH.

Josef Lukavský

NA HORÁCH.
Na horách jsme byli spolu zcela blízko u nebe, až jsem strach měl, moje milá, v tom vysoku o tebe, neboť se mi často zdálo, že už schází zcela málo, aby v nebe nevzletěla ta, již chci mít pro sebe. Jasné hvězdy lákaly tě, měsíc toužně k tobě zřel, kdos neznámý modrý blankyt nad vesmírem rozestřel jen proto, by moje žena, zmámena a okouzlena, odletěla ubožáku, který žhoucí láskou mřel. Ale ty jsi byla spjata pevným poutem se zemí, mladé tvoje srdce kvetlo krvavými růžemi 103 a v náruči rodné země ztracena jsi byla ve mně láskou, před níž bůh i satan skloní se a oněmí. 104