DĚTI, DĚTI!

DĚTI, DĚTI!
Děti, děti drobné, požehnané děti! Vás zval k Sobě, by vám žehnal duší Pán, blíž že království jste nebes, ku zásvětí, jehož prostor hvězdami jest obsypán. Vy jste v našem hvozdu příští jedle, sosny, vy jste naší budoucnosti naděje – na vás, naše mlází, ještě démant rosný příštího se jitra v slunci zaskvěje. V starý hvozd náš hrom bil zlobné za vichřice, mračna sněhu chýlila strom ke stromu, smrt že nacházely kmenů statisíce, les že pln je vývratů a polomů. Vámi obnova však vzroste v našem hvozdu, zmládne vámi, vzpínati se bude výš – za božího jara, za jásání drozdů ve vrcholech vašich bude nebi blíž! 24. X. 1940.
62