MASARYK.

Jan Rokyta

MASARYK. (K osmdesátým pátým narozeninám.) I.
Hrad Jiříkův zří s výše němý do dáli, jak mrtvý v neznámo zří skelným zrakem, oponu věků těžkou Osud zdvíhá-li, jež dávný život zahalila mrakem. A dole, ulička kde skryta v zákoutí, muž nazvedá tu těžkou clonu, badá, co za ní? Čemu dáno bylo usnouti? Čím kdysi vřela života krev mladá? I zří, že pravdou. Hledá ji i nachází a ukazuje lidu: „Ejhle, pravda! Lež odvrzte, jež do dneška vás provází.“ To tvrdé slovo podnět k bouři zavdá. Již všude vůkol pozvedá se křik a ryk, že zrádce jest, kdo kácí svaté modly, jež povznášely nás: „Ať zhyne Masaryk! Je cizím duchem hnán, je zrádce podlý!“ Jen hlouček skrovný k muži pravdy přistoupil a vnímal jeho hlas a jeho slova: Syn Člověka že pravdou lidstvo vykoupil – a pravda že nás vykoupí vždy znova... 14 II.
A léta plynula... Vtom příval na příval – hrom duní uděšenou nad Evropou – – – Muž ukul sekeru, jak mlád se učíval, a ruce ostřím do kořenů kopou, jež po věky v zem naši rostly hluboce, z ní pro strom cizí šťávy živné ssály – a za ně jedovaté nesly ovoce, by otravovalo nám krev i svaly. Vše na muže zří, jeho druhy s úžasem, pevného ducha na dílo i ramen, jak podle slov, jež zněla před časem, strom kácí zlý, by uvržen byl v plamen. A když se vrátil od práce ne v zákoutí, však nahoru, v hrad husitského krále, když se všech stran se rozepěli kohouti, že přešla noc a den že bude stále, když přehnaly se vichřice a hrom a ryk – tu vzpřímil se, kdo v bázni dosud chodil, a po vší zemi jásal: „Zdráv buď Masaryk, že ze tmy otroctví nás vysvobodil!“ III.
Když radost vyšuměla a vše jímal klid, že vláda věcí dána všechněch Otci, zas ku práci se vracel svobodný teď lid, k svým pluhům, k mlatu, péru, k svému kotci. 15 Však také k svému dílu zprvu nesměle, dál směleji se závist navracela a nenávist a zloba s vráskou na čele: prý není vše, jak zem by míti měla. Prý muži přibývá let tíha nemalá i slábne jeho duch – a zlé jsou časy. Je čas, by jiná ruka otěž ujala. A hloupost kývala, žeť tak to asi. Lid zatím pamětliv, že sňal mu řetězy, když vidí hrdinu, jak otěž svírá své brůny, maje štítem „Pravda vítězí“, pln víry jest a šťasten za ním zírá. A když čas bohatě jej lety obdařil, lid po vší zemi jásal jedním hlasem a svátek provolal, jenž všecky prozářil, a celá země zahořela jasem. Jak bzukot mouchy zanik’ zloby vřesk a ryk, když lid se rozjásal, jej z dálky vida, a když vše zavolalo: „Zdráv buď Masaryk! Kéž Bůh mu věku nekonečně přidá!“ 25.II.1930 (Otištěno 1935)
16

Básně v knize Prezident Osvoboditel: