SLOVANŮM.

SLOVANŮM.
Slované, všichni na západ oči, jak se tam kolo osudu točí, na přední stráži kde bratr váš jest, odhodlán hájit ji třeba až k smrti! Hleďte, kdo strojí se, že jej tam zdrtí, čí mu to hrozí tam sevřená pěst. Lhostejně nikdo z vás nemůže zříti, jak se tam na bratra lavinou řítí moc, jíž se brání už na tisíc let – volnost chce zdusit mu, koupenou draze, studenou tíhou chce přilnouti k Praze, vřelou krev života zmraziti v led. Znáte jej, kdo se to na bratra chystá: dříve si připínal znamení Krista, s mečem když na východ mocí se dral; jindy zas brnění hábitem skrýval – chystal-li k Slovanům bouřlivý příval, na šalmaj míru písničku hrál. Hraje též vám ji teď, s úsměvnou tváří ruku vám tiskne – co s bratrem se sváří, jeho co půlkolem obklopil tvrz. Jablko sváru v ni přes hradbu hází, snáze by prolomil tvrdou tu hrázi, volnou by cestu měl přes ni a skrz. 24 Po přední stráži přišla by řada, Slované, na vás – jako když zrada svrhla kdys v Polabí laviny sníh, dusila po řadě slovanské hlasy, až se jen do věků nad poli, klasy rozléhal posupný Geronův smích... 6.VI.1938.
25