JDI LÍBAT RUCE!...

Jan Rokyta

JDI LÍBAT RUCE!...
Čechu, který líbáš ruce Římu, rozpomeň se plamenů a dýmu, v nichž ti zhynul Hus a Jeroným, vzpomeň vojů, které cizí zrada zvala na Žižku a Poděbrada, když tak žádal jménem kříže Řím vzpomeň na děda, jenž zabit dřímá – a pak jdi zas líbat ruce Říma!... Rozpomeň se Bělohorské pláně, na korouhve s tváří matky Páně vzpomeň, pod niž napsal římský kněz prosbu: „Dokaž, že jsi matka naše“,naše,“ vzpomeň na kopí a na palaše, které nesly v české řady děs, vzpomeň na děda, jenž zabit dřímá – a pak jdi zas líbat ruce Říma!... Vzpomeň zraků, které záštím plály, když kázaly Ferdinandu králi: „Roztlučeš je prutem železným, jako hrnec rozdrtíš jich kosti, budeš bít a ničit bez milosti, dokud nebude vše v prach a dým!...“ Vzpomeň na děda, jenž zabit dřímá – a pak jdi zas líbat ruce Říma!... 45 Vzpomeň na rynek a na popravy, rozpomeň se Budovcovy hlavy, která padla mečem odťata, neboť kněží králi kázat přišli: „Odsouzené k smrti propustíš-li, budeš ty i zem tvá proklata!...“ Vzpomeň na děda, jenž zabit dřímá – a pak jdi zas líbat ruce Říma!... Vzpomeň Huerty a Lichtenštajna, jejichž hordy římská ruka tajná na kacíře české vyslala; rozpomeň se muk a utrpení, vzpomeň slz, jež dlouhá pokolení nad žebráckou skývou plakala – vzpomeň na děda, jenž zabit dřímá u pak jdi zas líbat ruce Říma!... 46