KALICH

KALICH
Nám kalich ve dlaň vtiskly naše děje: – Nuž, pijte z něho všichni, co vás jest, ať po vše časy před vámi se skvěje a pevně vždy jej svírá vaše pěst! – A tak se stalo. Pro ten kalich stkvící my zapěli jsme chorál do ticha – až k horám od hor táhli kališníci a z Čech se stala země kalicha. My po kraj kalich vínem naplnili a v mystickou jsme měnili je krev – to byl náš nápěv nadšení a síly, že vrahy zaháněl náš pouhý zpěv. Však přišel čas, že ne my jako prve, než jiný že nám kalich obsloužil – byl zase po kraj plný rudé krve, to krev však byla z našich vlastních žil. To nápoj nadšení a síly nebyl, jímž kalich náš té doby přetékal – zjev umrlčí se z něho na nás šklebil, kdo z něho pil, buď umíral neb štkal. Krev vlastní dlouho z kalicha jsme pili, i hořkost slz, jichž proud se po věk lil – 50 vsak bylo hůř, když jedem naplnili nám kalich, by nám duši otrávil. A my jsme pili, pili zapomnění, jed pronikal nám v každý sval i v kost – i svědomí v nás ztichlo v opojení a zapomnělo na svou minulost... A posud kalich s cizím jedem v pěsti jak v snění křečovitě držíme; nám zdá se snad, že pijem míru štěstí – že srkáme jed zhouby, nevíme... Je čas, by někdo probudil nás snící, by mocným hlasem zvolal do ticha: Vylijte obsah, bědní kališníci, vylijte cizí obsah kalicha! Ten cizí páchne durmanem a blínem, stín omámení táhne přes čelo – vy naplňte si kalich vlastním vínem, v němž sluneční by světlo hořelo. To bude nápoj nadšení a síly, jak bývávalo kdysi před věky, a povede vás k zářivému cíli, jejž praotec váš hledal daleký! 51 Vám kalich ve dlaň vtiskly vaše děje: nuž, pijte z něho všichni, co vás jest, ať po vše časy před vámi se skvěje a pevně vždy jej svírá vaše pěst! 52