SELSKÉMU LIDU
Chaty počernalých trámů, došků omšelých,
co se přes vás převalilo utrpení zlých!
Co tam žilo pokolení v těžké porobě,
co tam bídy přebývalo v různé podobě!
A přec zase co z vás vyšlo krásy do světa,
kolik síly zrodila vám bída prokletá!
Lide, který v potu tváři chléb jsi dobýval,
aby mohl žíti chuďas, rytíř, pán i král,
jak jsi marně věky toužil, abys nebyl rob,
jak jsi vítal po životě za zdí chudý hrob!
A přec na své pleny kouzlils jara smavý květ,
a přec dovedls i v bídě ještě písně pět!
Husa zrodils, a když ti ho spálil pyšný Řím,
rozvlnil jsi český život od hor k pohořím,
otku opustils i rádlo, brázdu svou i dům,
cepy svoje okoval jsi, škorně k pochodům,
v boj jsi táhl, chorál slavný hromově jsi pěl,
že se Řím až světovládný malomocně chvěl.
A když po dvou věcích v zemi řádil cizí kat,
vůdce své když viděls hynout, z vlasti utíkat –
marně kněz i žoldnéř mířil tvoje na domy;
v chatách svých svou hájils víru, volnost svědomí;
a když míra překypěla – v dél i na šíři
v boj z nich šli zas „urození páni kacíři“.
53
A když přec tvůj zlomen odpor v krvi, v požáru,
když ti břemen naložili jako soumaru,
spoutali tvůj každý pohyb mocí nelidskou –
přeces ještě po věk skrýval bibli Kralickou,
ve „Praxi“ a v „Labyrintu“ hledals útěchu,
ač ses denně chvěl, že slídič vnikne pod střechu.
Co to bylo utrpení, co to bylo běd,
než tě, lide, naučili nedívat se zpět,
než ti z duše vymazali víru pradědů,
než lid římský učinili z tebe k posledu,
který na zpěv, jímžto z hradby vozové kdys hřměl,
který na své utrpení, na vše zapomněl!
Nový čas ti s šíje sejmul břímě otroka,
dal tvé duši volnost, pro niž kdys ti proroka
upálili na hranici, pro niž strádal děd –
ale ty už netoužíš mít převzácný ten květ,
ba ty ve tmách ani nevíš, co ti vykvetlo;
ač máš volnost, nedbáš vyjít ze tmy na světlo...
Jako kdysi ryješ brázdu, řídíš vůz a pluh,
ale nad ním jako ve snách potácí se duch
v bludném kole, jež kol něho semkl cizí Řím.
Přece však, že věčně bude takto, nevěřím:
přijde ještě jednou prorok, jenž tě probudí,
jenž ti starou sílu vrátí mocné do hrudi!
54