VYJDĚTE Z TOHO DOMU...
Vedli nás do domu Říma po trní, skalách a hloží,
biřici, žoldnéři, kati kopím a meči nás hnali,
jak chtěli papež a biskup, jak kázal kníže a král –
v bolestech, ranách a krvi umíral národ boží;
kde dříve ke stolu Páně velkého, malého zvali,
by z něho sílu svou čerpal – krvavý plod mu teď zrál.
Krvavý plod, a jak hořký, otravy plný a zhouby!
Ti jedni zmírali po něm v trápeních těla a muce,
druhé zas v neznámou dáli vyháněl na cizí lán –
a kdo té na cestě zbyli, po kost jak nemocí zlou by
schváceni byli a jati: zemdlely nohy i ruce
a jejich duch ve svém letu v temnoty noci byl sklán.
Tak vešli do toho domu. Ze živých ran krev jim tekla,
za nimi křížová cesta, po níž je vodili po věk –
oni však nezřeli krve, pamět je nevedla zpět.
A když by vedla, hned duši děsili hrůzami pekla,
varhanám dávali zněti, aby se zachvíval člověk,
zlatem jej mámili, aby volnosti uspalo vznět.
Dědové, otcové, děti žili a mřeli v tom domě,
do něhož paprsky slunce mohly jen barvami na skle,
v němž místo oblohy klenba s obloukem nalomeným,
namísto života mrtvé obrazy hleděly skromně,
květy jen v ornament ztuhlé po zdi se vinuly prasklé,
namísto dýchání lesů kadidla vznášel se dým...
72
A my v tom vězení duší, a my v tom domě jsme posud.
Tu a tam rozbité okno propouští sluneční pramen,
do dusna sklepení vzduchu svěžího uvádí proud –
marně však vábí nás volnost, my zříme tupě v svůj osud,
nedbáme o dveře opřít sílu svých plecí a ramen,
nedbáme zbavit se tíže vnucených, potupných pout.
Ani když dopadne na tvář pohany ošklivá slina,
zlolajný ret když nám ztupí, co bylo posvátno otci,
vítězný posměch když stihne slávy nám zapadlý rov –
není nám jasno, že na tom naše jest největší vina,
nevzbouří krev se nám v žilách, dále jsme beránci krotcí,
s hanbou se tísníme dále pod cizí, nevlídný krov.
Co ještě musí se státi, abychom procitli ze sna?
Abychom očima zřeli, ušima slyšeli jasně?...
Kostnické plameny září – vizte, kde přítel, kde vrah!
Prabáby slzy a vzdechy, praděda útrapa děsná,
popravy, vyhnanství, pouta – z minula volá vše hlasně:
Vyjděte z tohoto domu! Vyvrzte z obuvi prach!
73