ČESKÝ ŽEBRÁK
[61]
Vám štěstí vinšuji, zdar všeho konání
a přízeň Minervy, jež kněžna moudrosti.
Ta škartka snad vás najde, páni milostní,
v humoru dobrém, všeho jenž je fundament.
Mně ondy pravili, že zajat býti mám
jsa z puntování podezřelý regentu
a to je omyl. Ba to víc než pouhý omyl je,
to záškodníků jedovaté syčení;
jsou tací lidé, kteří chtějí zkázu moumou,
a proto píši skromnou apologii
a přál bych sobě řeckým Demosthenem být,
bych vašemu vše objasnit moh věhlasu.
Já s rebelií neměl společného nic,
mám víno rád, ne politiku proklatou,
kdo jinak mluví, lže a zmetek hanebný
nechť vlastních zpomene si černých obmyslů
a proti Majestátu osnovaných zrad.
Sic také, pravda, psal jsem listy oslavné,
když Fridrich Falcký vešel ondy v naši zem,
však z přinucení, jinak možno nebylo,
kdo s vlky žije, musí s vlky občas výt
a já jsem vyl. Však přišla doba lítosti,
63
v mé duši pohnulo se cosi najednou
jak v březnu na Vltavě ledy bělostné
a proud se vzepjal. Věřte, páni laskaví,
že cítím císařsky, jak možno cítiti,
jsem loyální a v duchu žehnám onen meč,
jenž skrušil šije lutherských i kalvinů
i těch, co schlubně sebe zovou bratřími –
však divná cháska byla to a nedobrá,
ti zkázu obmýšleli vnésti v naši zem
a s cizinci se puntovali různými
na úkor Majestátu, Pána našeho.
Jsem starý poet v staré hlavě rozum dlí
a staré srdce už jen ždá si pokoje.
Ne, s rebelií neměl společného nic
váš ponížený Ptoches, Šimon Lomnický...
64