ŽIVOT ŽENY.

Petr Bezruč

ŽIVOT ŽENY.
Je napřed matkou nám, nad kolébkou se sklání, uspává písněmi, sama nocí nespává, nás živí, vychová, před drápem sudby brání a cestu neschůdnou s úsměvem urovnává. Chce květ být zaléván i zahradníka hledá: k mužovu rameni se sličná hlava sklání, (vezmi si vichřicí, co zefyr lásky nedá!) a čeká polibků a čeká milování. A pak je sestrou nám, která jde tiše s námi s očima něžnýma, než mohyla nás skryje, nás v slzách pochová, hrob krášlí květinami, a v srdci teskném jí podoba naše žije. 14