LEONIDAS

Petr Bezruč

LEONIDAS
V soutěskách Thermopyl vstříc hledě záhubě jisté, – barbarů v půlkruhu postoupil tém, – ze zadu zaskočen zrádcem, stál Leonidas. Před cimbuřím Těšína, na břehu Olzy stojím já. Sto sudlic, sto mečů sahá mi k hrudi, tisíce číhavých očí jak pochodně svítí, krev teče mi z čela, krev teče mi z očí, krev utíká z šíje, krev ubíhá z prsou, nohy mi klouzají v červeném moři, na ruce prší červená Niaghára – stojím tu v ohromném lánu vlčího máku; stoupá to rudý dým od země k nebi, či spustila obloha červenou záclonu k zemi? Všecko je červeno. Helmu jsem přes oči stáhl, rudé jsou oštěpy, rudé jsou meče, na rudých komoních v zadu pět jezdců – znám já vás, hrabata, znám já vás, knížata, znám, hleďte a Xerxés, v šarlatě Xerxés! – Co šepce to komonstvu, co zdvihají ze země, co zvoní, co chřestí, co zní mi to v sluch? Bůh tebe zatrať, chceš zas jít přes Bospor? – Ze zadu na nohou přeťali šlachy – zpomněli Poláci na punský vzor – [70] rudý mne pohladil anděl, štít z ruky do země padá, já stojím před Těšínem, probodnutými boky o Lysou Horu opřen, jak zákony kázaly mně. 71

Básně v knize Slezské písně: