PRAGA CAPUT REGNI

Petr Bezruč

PRAGA CAPUT REGNI
My umíráme na severu a já dědiny počítám, co jako staré vrby v šeru mi svítí, nežli klesnou tam, kam pád jich vzácní páni řídí, smích na rtech, v ruce lilii, a jeden víc nás nenávidí a jeden víc nás ubíjí. Zrak zavřel jsem tam při půlnoci jak maska smrti zakrytá; kdos huláká do slezské noci: jest Praha vaše záštita!? Své bídné mluvě práva k žití si nekoupím za trojníky: nás česká pýcha nenasytí a při Vltavě pomníky. Na slezské zemi není Boha: a zábava za zábavou tam utíká, kde tančí noha Maryny nad Vltavou; jen když nás osud Čechy zove, nech po dědinách pohynem, ty dámy a ti Sokolové, ti křepčí pyšným Žofínem. 93 Když svitne světlo v české hlavě, nám časem pošlou desítku, a není co číst na Ostravě a není školy ve Frydku. Jak nás ta spřež tam dáví všecky, to volá, křičí do nebe. Z Čech v pomoc prapor vlastenecký? Marš – ten si nechte pro sebe! Mru na německé kovadlině a Polák na ni udeří, kdekdo se zubí při Těšíně, mám plakat u vás u dveří? Ret tich buď, srdce bez úderu, nech neslyší nás tam či tam, my umíráme na severu a já dědiny počítám. 94