MARY VAŠKOVÁ, MATKA.
MARY VAŠKOVÁ, MATKA.
† 19. V. 1894.
Nad jarem života mého vycházelo při Labi slunce,
Opa mi šuměla v sluch, kdy poupata vykvetla ze mne,
Svitavy dým jsem viděla v podzimu života svého,
(truchlý a tesklivý byl jako mlhami halený večer,
chladný byl tak jako Osud, jak, cizinče, tvoje sem hledící oči)
souzvuk tří řek zní v tichou a pokojnou noc.
9
Překlad Rudolfa Fuchsa.
MEINER MUTTER MARY VAŠKOVÁ.
† 19. V. 1894.
In meiner Kindheit sah oft ich die Sonne aufgehn an der Elbe,
die Oppa rauscht’ mir ins Ohr, als ich in Knospen erblühte,
der Nebel der Zwitta umgab mich, da es bei mir auch schon Herbst war,
(traurig und bang war der Abend, als wäre er schleierverhangen,
ein Abend, kühl wie das Schicksal, wie deine, o Fremdling, gleichgültigen Augen)
der Gleichklang der Flüsse durchtönt die leidlose, ruhige Nacht.
10