Šáteček.

Hynek Grunert

Šáteček. (Deklamace.)
Vilibald byl pastýř mladý, jehož Chloe milovalamilovala, od něho že z pestrých kvítků věnečky vždy dostávala. By ozdobil svou děvinku, vínek dal jí na hlavinku. Jedenkráte s ní se sešel pode stromem košatým, pravil k ní pak s pousmáním na rtech svojich líbezným: „KvětinkyKvětinky, jež nosim tobětobě, vadnou zase v krátké době! Přijmi tedytedy, dívko milá, místo těchto kytiček, od pastýře věrného ti, pestrý tento šáteček. Znamením též on mi bude, abych tebe poznal všude!všude!“ A jíž s úsměvem kol šíje sněhobílé šátek vine a pak praví při rozchodu: „Divko, až noc tmavá mine, až se líbě milé slunko na nás opět pozasměje, sejdeme se na pastvině, ve to skládám své naděje! PřijdešPřijdeš, dívko? – Rci, že ano!“ – Když pak na to časně ráno rosou pokryté ty luhy 8 ranní zdravil červánek, na píšťalku svou pastýřskou vesel pískal galánek. Brzo – s sklopenými zrakyzraky – přikvapila Chloe takytaky. „Vezmi,“ praví: „vyslyš mne, vyslyš prosby moje, hochu, šáteček ten nazpět sobě!“ takto praví ku jinochu. „Od té doby, co ho nosím, divně v srdci mi to buší jako ve železné huti a to poklid můj jen ruší. Jistě že v tom ve šátečku kouzlo jakés spočívá – prchlo štěstí, prchl klid můjmůj, duše má se zachvívá!“ Šáteček mu pestrý dala a domů se ubírala. Za kratičký ale čas,čas vrátila se dívka zas, na pastvinu krokem míří a tu praví ku pastýři: „Nehněvej se, milý hochu, nehněvej se ani trochu, že jsem šátkem pohrdala a tobě ho nazpět dala. Klamala jsem sama sebe, majíc v podezření tebe – v šátek žes mne proto strojil, bys mé srdce znepokojil. Na šátečku není vina, příčina snad bude jiná – šátek nemám, na mou duši – v srdci to však – přece buší.“ 9
Básně v knize Šaškonády:
  1. Co páni jsou!
  2. Amor a lakomec.
  3. Šáteček.
  4. Babička.
  5. Útěcha malých.
  6. Chvála prostředních.
  7. Chvála velikých.
  8. Co bych si přála.
  9. Účinky a příčiny.
  10. Ideál a skutečnost.
  11. Xantippa.
  12. Čím víc, tím líp.
  13. Novověký Adam.
  14. Alespoň líznout.
  15. Piják.
  16. Slib.
  17. Na Sahaře.
  18. Nad mrtvolou.
  19. Před plesem, o plesu a po plesu.
  20. Z vojenčiny.
  21. Tři krejčíkové.
  22. Proč? – proto!
  23. Z veršů bláznivého Karlíčka.
  24. Z Paříže.
  25. Jablko nepadne daleko od stromu.
  26. Také v nebi?
  27. Ty naše doutníky.
  28. Po plesu.
  29. Mé milce.
  30. Sídlo štěstí.
  31. Tajůtajemná samovražda!
  32. Ó, že není!
  33. Hajman Lövi.
  34. Žalostná píseň
  35. Nu, kdo by to byl řek’?
  36. Ach, jak marná –
  37. Vše jedno.
  38. Lehká pomoc.
  39. Z vděku.
  40. Nemožnost.
  41. Čeho třeba.
  42. Cena ženy.
  43. Manželovo přání.
  44. Samota.
  45. Ta pravá.
  46. Nezasloužený koš.
  47. Nemilý titul.
  48. Běda.
  49. Chyba.
  50. Pavlinka.
  51. Podivno!
  52. Alliance.
  53. Lehká pomoc.
  54. Nepravé porovnání.
  55. Strážce cnosti.
  56. Patrný nedostatek.
  57. Galantní.
  58. Pobožná.
  59. Stálost.
  60. Pouze.
  61. Pravda.
  62. Proto.
  63. Upřimné vyznání.
  64. Manželův kříž.
  65. Škoda.
  66. Plodnému spisovateli.
  67. Povzdech herce.
  68. Jindy – nyní.
  69. Pobožný.
  70. Dobrá rada.
  71. Šťastný choť.
  72. Vzorná křesťanka.
  73. Slovo a čin.
  74. Trn a růže.
  75. Hrdina.
  76. Starému manželi.
  77. Naši herci.
  78. Pobožné staré panně.
  79. Manželství.
  80. Zbožné přání.
  81. Stesk.
  82. Mé drahé.
  83. Příčina.
  84. Kázaní.
  85. Pravda.
  86. Přání.
  87. Proč?
  88. Bližní.
  89. Jak je líbo!
  90. Poslední vůle.